Jsem přeplněná různými pocity a ani kdybych křičela, nedostala bych ze sebe víc než jednu ubohou setinu. Zkusila jsem novou věc, nechci prozrazovat jakou, protože pak by ztrácela smysl. Toť vše. Je pozdě a já musím spát.

Málem bych zapomněla. Stala se ze mě celebrita.

Mimořádně odolný model myši, bílé jeden ks před malou chvíli udělal poprask u sousedů. Matka ji ráno přestěhovala na mezipatro k půdám, protože ta potvora docela smrdí (víc než potkan a to je co říct), a před chvílí nám sousedi přišli oznámit, jestli je to bílé stvoření naše. Přiznali jsme se. :D Však taky brzo půjde k hadovi.

Snímek není nejlepší, ale ta mrcha se pořád výbala a skrz náš odpadkový koš to ani líp nešlo. Že vypadá jako plch? ;)

Krom lájt učení se češtinky (Davide, za tu zdrobnělinu můžeš ty!) jsem trochu brouzdala po netu (našla jsem želví film, o kterém neměl Altaïr tušení), nakreslila jsem další želvu - tentokrát Michelangela z profilu - a konečně jsem si poslechla nové album od WT. Docela mě zamrzeli, protože tohle album je asi to nejhorší z jejich celé diskografie. Sharon tam podivně skřehotá a hudba také není košer.

Slíbila jsem si, že půjdu brzo spinkat, tak jsem zvědavá, jak se mi to podaří dodržet. :)

Želvy: 1. část | 2. část | 3. část | 4. část | 5. část | 6. část | 7. část | 8. část | 9. část | 10. část

"There is night and the faiding hope..." poslouchám všechny své oblíbené skupiny v jednom chumlu a snažím se odpovídat na otázky. Však brzy uvidíte.

Dnes je důležitá jenom jedna věc. Máme doma bílou laboratorní myš. Pubertální sousedka si vyhodila z okna z druhého patra, protože jí její matka nedovolila mít myšku doma. Matka se nad tím strašně pohoršovala, což se ani nedivím, a tak malé žvižátko bydlí v našem odpadkovém koši (dírkovaný) vystlaném novinami a ve starém domečku po kryse, který je na dně. Do klece ji dát nemůžeme, protože je miniaturní a po akvárku se taky slehla zem.

René Magritte maloval mraky, to všichni víme. Tryskalo to z jeho podvědomí a víte, co to znamená? Že prý měl doma problémy s matkou.

Na zpoveď jsem příliš ospalá... ;)

Právě jsem se solidně vztekla na libere a konečně se rozhodla v jedné otázce, kterou jsem v sobě nosila dlouho. Mám nebo nemám zůstat? Po úžasném článku svrchovaného lorda D. mi tak nějak došlo, že v téhlé partičce nemám co dělat. Většina projektů se mi líbila a přispívala jsem do nich, ale nebudu si kazit den někým, kdo má patent na rozum. Kaplický byl možná jenom hloupé přirovnání, ale zaznělo z úst naprostého vola, který od něj viděl jenom tu neblahou Chobotnici. O obhájkyni velkého lorda ani nemluvím. Aby si nepřekousla jazyk z toho, jak horlivě odepisuje na každý komentář.
Zbytek dne byl poměrně nudný. Filipovi jsem nakreslila Donatella (vyfotila jsem si černobílou i barevnou verzi, brzy přidám na blog) a byla jsem ráda, že se mu líbil, i když já osobně jsem měla docela problém, protože jsem nevěděla, jak mu mám nakreslit ruce.

Dále malé učení otázky Belgie; má pečlivost došla tak daleko, že jsem si našla název hymny a jméno předsedy vlády - Co kdyby náhodou se to objevilo na testech na výšku.

Potom jsem konečně dodělala ten stupidní rozbor Jména růže. Jsem na sebe pyšná (nikdo jiný mě nepochválí), že jsem to dokončila a přidala tolik věcí, které jsem ani neplánovala. Třeba tu Apokalypsu. Sama jsem se hodně dozvěděla. Dopsání poloviny obsahu a celých zajímavostí mi zabralo přesně hodinu a 38 minut.
Večer mě potěšil Altaïr s novým komixem. Jeho dávka humoru mi vlila na chvíli energii do žil. Jeho zpracování Postelových scén je epesní! :D

Zhruba vše. Jsem na sebe trochu naštvaná, protože jsem nestihla napsat něco na téma týdne (měla jsem téma, ale nějak nedošlo k jeho zpracování) a Karolína pořád po nocích kašle, ale žiju. :)

Chňapík | Kde koupit dobrý chleba | Jak na autoportréty

Celý den pršelo a já byla zalezlá pod peřinou, dekou a s šátkem omotaným kolem beder, protože se mi asi zbláznil celý organismus. V rukou se mi na hodinu usídlila filozofie, ale ta brzo letěla k čertu, protože ji nahradil Word se sto let rozepsaným rozborem Jména růže. Dle očekávání jsem to ZASE nedokončila!

Chvilku jsem se flákala po internetovém světě, potom jsem dočetla Batmana Dlouhý Halloween a odpoledne se pokusila napsat článek o Lady Gaga. Nakoukla jsem do francouzských poznámek o Belgii; je fajn zjistit, že nemám podtrhané důležité věci, teď se to budu muset naučit celé.

Večer jsem se bavila s Altaïrem, Kiroxem a Easilwing. Potom se ještě přidala Janiznička, od které jsem dostala odkaz na nové album WT.

Poslední důležitá věc je zveřejnění mého limericku mezi pěti nejlepšími na klubovém blogu. Docela mě to potěšilo. :)

Je to pěkně vyžvatlané a zvoniznové. Scia byla příšerná, z obecných studijních předpokladů se vyklubala matika, ZSV jsem díky záchvatu klaustrofobie udělala jenom z poloviny.

Odpoledne jsem díky Facebooku objevila jednu švadlenku, která vyrábí korzety. Jmenuje se Riwaa Nerona a je neuvěřitelně šikovná. Chvíli jsem se smutně dívala na všechny její výrobky a s velkým achjojem jsem to potom zavřela.
Taky jsem našla jedno víno, které se jmenuje podle jednoho kreslíře komixů, který sídlů na blogu letajici.blog.cz. Však se sami podívejte na obrázek. Tohle víno bych ráda ochutnala, i když se tvářilo jako červené.
Právě teď jsem svědomitě povraždila všechny překlepy v posledních dvou otázkách z češtiny. Teď už mi chybí přečíst si Canadu a slovíčka do angliny.

Nemám nejlepší náladu, trochu jsme se chytli s Altaïrem. Všechno je to kvůli tomu, že se téměř nevídáme, a také mojí únavě a absenci zdravé nervové soustavy. Udobřili jsme se, ale...
Díky za všechny pozitivní hodnocení lištičky. :)

Neznáte úspěšného novináře a cestovatele v jedné osobě Tintina a jeho pejska Filutu? O mnoho přicházíte. Filipizna měl to štěstí, že se o něm dozvěděl ve svých mladých letech a čtení tohoto komixu nikomu nepřijde divné. To můj zájem o Tintina je brán jako zvláštní a někteří se dost podivovali. Ať jsou někam, třeba k Upířím deníkům. ;)

Zatím jsem přečetla dva komiksy Koks na palubě (moc mě nenadchl, ale byl tam jeden úžasný obrázek) a Šperky madame Castafiore (zatím u mě vede). Teď mi Filipizna půjčil Ulomené ucho, jehož druhou polovinu jsem viděla v televizi.

To by mohlo být zatím všechno k Tintinovi. Pro Kiroxe jsem nakreslila škebli s mašlí a se schovanýma nohama a poskládala jednoho jeřába. Tím končí veškerá má tvořivá činnost.

Měla bych být na sebe pyšná, protože jsem se naučila část jedné otázky do filozofie (bleee) a dočetla jsem jednu knížku. U toho jsem vypila asi dva litry tekutin, což je na někoho jako já výkon hodný zlaté medaile. Nejsem totiž schopná vypít víc než litr za celý den.

A taky jsem jsem si konečně dopsala kompozici a písemku z frániny, vyřídila fotky na tablo a zašla do knihovny vrátit knížky. Teď mě čeká ještě potupná cesta do naší školní.

Filip mě dneska podaroval A4 papírem, kde jsou vytištění brouci. Naoplátku po mě chce, abych mu nakreslila nějakou želvu Ninja. Vidím, že se nákaza rozšiřuje i do řad mrňátek (pro které ostatně ten seriál je). :D

Musím jít spát brzo, protože se zítra budu vyhánět z postele o hodinu dřív. Nějaký magor (Karel?) nám přehodil odpolední seminář na sedm. :/

Poslední velká věc je moje vyplňování formuláře na sčítání lidu. Do kolonky náboženství jsem napsala jediismus. To samé udělala i moje sestra, nezávisle na mě. :D

Dnešek, šílený to den! (Nechoď, dceruško, k vodě ven!) Ráno jsem asi úplně pokazila biologii, ale z věcí školních je to to jediné, co stojí za zmínku.
Odpoledne mě čekalo několik malých překvapení, které způsobilo mé přihlášení na ICQ (asi po sto letech). Byla jsem jistým Bohem přizvána k akci "Čeština". Nemá smysl teď cokoliv objasňovat, protože onen jistý Bůh to nemá ještě domyšlené.
Také mi napsala jedna slečna z mé minulosti a díky ní jsem se vrátila k pár starým přátelům a ke svým internetovým začátkům.
Při třízení odkazů jsem narazila na uloženou písničku jedné skupiny a následně jsem na karaoketexty přidala veškerou jejich diskografii a přeložila i jednu písničku, kterou jsem dala na blog.
Zvládla jsem opravu tří MO do češtiny (uvozovky, zkracování atd...).
A v neposlední řadě jsem si napsala kompozici do francouzštiny (ubohých 200 slov).
To je zhruba všechno.

Nakonec nějaký malý úkol pro Brňáky. Znáte nějaká brněnská semeniště street artu (nějaká pěkná graffiti, mozaiky, divné odpadkové koše, nálepky, značky atd)? Sem s nimi! Za každý návrh jeden k(o)us přízně Bohů.

Vtipné odkazy: Fanoušci metalu na psychiatrii? | Yuri povídky | Nejvyšší webová stránka na světě

Měla bych si přečíst/podívat se něco černohumorného, co by mi spravilo náladu. Dnešní schůzka s filmy 12 rozhněvaných mužů a Kmotr ve mě zanechala hluboké dojmy. V prvním případě to bylo díky prostotě záběru, ale dokonalého příběhu a citlivého nastínění charakteru každé postavy. Kmotr mě naoplátku vymáchal v krokodýlích slzách - Jak rozstříleli Sonny, to byl vrchol!!! V devítce jsem četla knížku a od té doby jsem Kmotra marně sháněla. Mám ho asi dva týdny staženého, ale až dnes jsem se usnesla, že by nebylo od věci posunout si obzory.

Ještě tam mám Schindlerům seznam a nově Vykoupení z věznice Shawshank (jednička v hodnocení na CSFD), ale to nechám na příští týden. Zítra budu mít plnou hlavu genetiky a rozborů (se kterými bych vážně měla pohnout).

Cítím, že jsem na pokraji hysterie. Spousta nových informací, nepříliš příznivých. Ale do rána se z toho snad vyspím.

Kolik mrtvých jste dnes potkali vy? Ty v popelnicích se nepočítají.

Zase na poslední chvilu, ale přece. Den jsem začala zaspáním (o dvacet minut pozdě ve fránině) a vynadáním od matky, jestli jsem si myslela, že celý den prospím. Zbytek pokračoval v poměrně uvolněném stylu. Češtinu jsem zvládla (a to jsem neznala odpovědi od Áčka), dokonce jsem si pohrála s obsahem Zabijáka. JLS pro mě bylo malým překvapením. Dozvěděla jsem se, že musíme odevzdat slohovku. Buď na téma Ráj leží u matčiných nohou (úvaha) nebo dopis otci. Pro jistotu jsem si vybrala to druhé.
V tělocviku jsme si prohlíželi fotky na tablo. Dle očekávání všichni chválili fotky ostatních a se svými nebyli spokojení. Ostatně jsem o tom psala v minulém článku. Můžete se na ně podívat a hlasovat pro nejhezčí.
Odpoledne jsem proflákala u počítače. Sepisovala pár nových návrhů a hrála hry. Po tom týdnu to chtělo oddech. Mrkla jsem se na dva díly Červeného Trpaslíka a film Leon, který vám všem doporučuju všemi tlapkami.
PS. Zase padá ten děvkoidní sníh!

K fotce: Miluju vzory a textury. A vy zkuste uhodnout, co je na fotce. :)

Můžu být na sebe pyšná, zvládla jsem češtinu na jedna mínus (můj vymodlený relismus a Paní Bovaryová!), matiku jsem jakžtakž dala a biologii můžu psát až v pondělí. :) Měla jsem rozhovor s třídní, která mi předala kontakt na nějakou léčitelku, ale bojím se s tím jít za matkou. Nikdo jiný neumí z těch druhých udělat debila a dokázat mu, že jeho návrh je narosto zbytečný.

Jeřábí číslo za dnešek i včerejšek činí dvacet osm. Vtipné. Ve škole si mě všimly i spolužačky, které samozřejmě začaly vyzvídat, co že to tam kutím.

Před chvílí jsem také konečně dodělala ten referát do francouzštiny, ale zdá se mi stručný. Nicméně piplat se s jednotlivými obsahy filmů se mi opravdu nechtělo. Mám jich asi dvanáct a myslím, že to bude bohatě stačit.

Teď mě čeká ještě malé opakování češtiny. Musím se naučit tu pitomou venkovskou prózu, Jiráska a česká divadla. Možná bych si mohla přečíst i ukázky, ale je jich nespočet. Budu spoléhat na svůj literární cit (a vědění). :D

Neuvěřitelně se těším na víkend. Potřebuju spánek a chvilku klidu. Abych pak mohla vlítnout na další várku písemek a zkoušení. :)

K fotografii: Více symboliky! Ani si neuvědomuju, jak ten čas letí, ale pohotoví učitelé mě vždycky dokážou vrátit do reality. Mám zhruba měsíc na to, abych si pouzavírala všechny známky. A potom? Maturitááá!

Opravdu na sebe můžu být víc než pyšná. Ráno mě Dočekalová překvapila milou zprávou a to se pak se mnou vleklo až do ZSV, kde jsem předvedla opravdu dokonalý hysterický záchvat kvůli zbytečnosti. Zpětně bych si nalískala. Celý třída si o mě nepochybně šeptala vtipné věci, ale já vám řeknu, že se mi ulevilo a zbytek dne jsem byla docela v pohodě.

O volné hodině jem foukala na Janičku a Radima bubliny a oni je praskali. Potom mě čekal seminář ZSV, ze kterého jsem měla trochu respekt, ale Kollár si mě moc nevšímal. Nicméně pátravé pohledy - kdybych zase náhodou začala vyvádět - jsem zaznamenala.

Tam jsem objevila super věc. Když na mě přicházela malátnost a obvyklá žaludeční nervozita, začala jsem skládat jeřáby. Za hodinu jsem jich udělala něco kolem patnácti.

V DELFech jsme dělali poslechy a já jsem zjistila, že nic neumím. Možná to bylo tím, že jsem se nedokázala soustředit.

Odpoledne se táhlo (a ještě potáhne skrz večer) ve znamení češtiny. Na 80% umím realismus (většinu autorů jsem četla nebo viděla film), mám docela respekt z Májovců a spol. Čeká mě projít ještě venkovskou prózu, kde si sice pamatuju autory, ale jejich díla se mi motají do jednoho velkého chumlu. Potom tady je ještě drama, ale to je v pohodě, protože to je výcuc dramatiků, které jsem se už učila v minulých otázkách. Doufám, že budu mít zítra šťasnou ruku a vytáhnu si realismus nebo to drama. :)

U učení skládám jeřáby a co jsem počítala je jich přes deset. Jelikož nepočítám s tím, že půjdu před půlnocí spát, počet nepochybně poroste.

Fotka: Není to žádný výkvět kvality, ale co se dá dělat. To, co se mi dnes dělo, to dokonale vystihuje.

Dnešnímu dni bezesporu dominuje focení na tablo. Nejdřív to vypadalo jako katastrofa, ale nakonec to bylo suprové. Šla jsem až poslední a díky tomu jsem si mohla popovídat s panem fotografem i jeho "pomocnicí", která nás líčila. :)

Musím uznat, že poprvé v životě se mi opravdu líbilo, jak vypadám. Make up sice působil trochu nepřirozeně a na mojí kůži dělal nepěkné mapy (které šly naštěstí vidět jenom zblízka), ale na fotce se to ztratí.

Překvapilo mě, že panovala opravdu dobrá nálada. Většinu času jsem sice mlčela, protože se skupinou, s níž jsem tam byla, si nemám moc co říct, ale nikdo se s nikým nepohádal.

Chvilku mi kolísal žaludek, ale to se více méně spravilo, když jsem si stoupla před objektiv.

Fotky nám pošlou na mail, abychom si vybrali ty nejlepší, nicméně nevím, jestli je budu moct zveřejnit. Zeptám se, snad to nebude problém. :)

Na podrobnější vysvětlování a zápisy už teď z energetického hlediska nemám. Pokud nebude problém s fotkami, čekejte bližší informace. :)

K fotce: Jupí, jaro už přichází! No že mu to trvalo.

Jsem na sebe pyšná i nejsem. Vyřešila jsem několik nepříjemných věcí (návštěva doktorky a další), nicméně jsem dneska totálně kašlala na školu. Slíbila jsem si, že dopíšu rozbor Jména růže (Už se nemůžu dočkat, až se budu snažit vystihnout co nejlépe obsah! Ten jediný mi totiž k dokončení chybí) a naučím se dvě otázky do češtiny (realismus a Božku a spol.).
Když už jsem u té literatury, dovolím si odběhnout k mému seznamu k maturitě. Zjistila jsem, že budu muset překopat celý seznam literatury, protože u mi základní úrovně chybí básničky.
Vsuvka: Teď jsem si vzpomněla, že jsem narazila na pěknou básničku: "Za kadeřavou hlavičku vytáhnu z nory lištičku. Sáhni si, je hladká, ukousni, je sladká." Kdo to bez pomoci strejdy Googla uhodne, dostane polovinu ko(u)su přízně Bohů. Konec vsuvky.
Zrovna jsem se zaposlouchala do Last of the wild od Nightwish. Mám tu písničku opravdu ráda a ani její otextovaná verze (ve finštině!!!) není špatná. :)
Také stojím před velkým rozhodnutím. 1. dubna (ano, v souvislosti s touto akcí je to poněkud morbidní) se pojede do Osvětimi a já bych se tam ráda podívala. Můj problém spočívá v tom, že se tam jede autobusem. A jak, milí čtenáři, víte z mých předchozích článků, zase mi začíná být v autobusech špatně. Velmi nerada bych někde dvě hodiny seděla bílá jako vápno; v horší verzi bych neudržela žaludek a... to nechám na vaší fantazii. ;)
Poslední velká událost, která se k dnešku váže, je uznání Altaïra od samotného pana Rulce (kterého tímto "degraduji" z arcizvonizny na zvoniznu). Konečně se jeho komix dostal do výběru doporučených článků! Altaïr je zlatíčko a navíc se mu tyhle komixy výjimečně povedly. Juhů! Třikrát sláva a celý měsíc se radujte! :)
Ohledně jeřáboskládání, přidala jsem dalších osm (poskládaných z malých papírků na poznámky) a pár si jich vyfotila. Také jsem si pořídila bublifuk (a dobrá šestina je pryč, protože jsem se na chvíli zasekla u okna a foukala jak blázen.)

K fotce: Právě jsem byla zavolaná k večeři a jestli mě můj nos neklame, nejspíš to oželím (fuj jitrnice). Ha! Říkala jsem vám, že sběratelka Kraken si přitáhla ze zabijačky prasečí zuby (s kořenem, jak neopomněla včera několikrát zdůraznit) a včera se nadšeně chlubila, jak si sáhla na srdce, na ledviny a na mozek?
Dobře, já už budu mlčet. ;) Všem, kteří se chystají na kutě, posílám přání dobré noci.

Jsem celá nějaká zmatená a nemám ponění z čeho ten pocit pramení. Odpoledne jsem více méně věnovala uklízení kuchyně, obýváku a koupelny (Ne, matko, dneska jsem se jenom flákala zatímco ty ses strašně moc dřela!) a k večeru jsem se ještě dívala na biologii.

Byl to fajn víkend, jen konec šel do kytek. Když všichni přijeli od babičky, matka vylítla nahoru jako prvotřídní raketa a začala ječet, že by nás mohlo napadnout, že toho mají hodně a třeba jít pomoct s věcma. Ok, šla jsem.

Dole mě přivítal odér masa a všech těch hnusů, ze kterých mi žaludek udělat trojité salto. Ale nebylo to nic, co následovalo potom, když to všechno v kuchyni vytáhli ven.

Dostala jsem za úkol dojít do Tesca pro nějaké pečivo, což jsem odmítla (pochopitelně po včerejším incidentu, kdy jsem tam sebou málem sekla a dobrou půlhodinu jsem strávila na záchodech). Dle zvyklostí v naší rodině jsem byla označena za flákače, příživníka.

Náladu mi pozvedl až Altaïrův komix, ale fakt, že tady Altaïr není osobně každý náznak úsměvu zastínil.

Také jsem poskládala pár jeřábů a čtyři (včetně toho velbloudovitého) jsou pověšení u okna.

K fotce: Říkala jsem vám o ní už dávno, ale až dnes mě napadlo ji nějak zvěčnit. Kraken si to přitáhla z Milána. ;)

Zdravíčko, s projektovou fotkou přicházím zase za pět minut dvanáct (dnes doslova), ale vy mi to snad odpustíte. Moje pařátky se totiž zaměstnávaly tím, co můžete spatřit na fotce. Při procházení oblíbených blogů a stránek jsem na Tlupě narazila na článek ohledně zemětřesení v Japonsku a nedalo mi to, abych se nezapojila do tamější aktivity. Nejsem schopná říct, jak dlouho jsem to skládala, ale než jsem přišla na některé pasáže, taky mi to chvíli trvalo (podle tohoto videa). Výsledek je poněkud vzdálený tomu, čemu by se to ve finále mělo podobat, já však věřím, že s dalším papírem mi to půjde lépe. :D

Zbytek dne byl poměrně nudný, skvětlou chvilkou bylo uklízení ve sklepě, kde jsem se podle libosti vyprášila. To je jedna z mých úchylek, mám ráda "vůni" prachu a strašně ráda zametám ve sklepech, protože tam je ho fest hodně. :D

Také jste si mohli všimnout, že jsem před chvílí zveřejnila kresbu zvonizny. Co na ni říkáte? :)

Teď nejspíš půjdu buď kreslit nějakou nestvůru, nebo zkusím vyplodit něco do francouzštiny.

Adios, skřetos!

Jsem dobrá! Vykroutila jsem se ze zabíjačky (takže žádná reportáž nebude). Matka uznala za oprávěnou mou žádost podleženou přesvědčivými důkazy. :)

Tento článek přednastavuji na pozdější dobu. Jsem opravdu utahaná a půjdu si brzo lehnout. Adios, skřetos!

PS. Pokud se objevila nějaká písmenka, doplním je zítra. :)

K fotce: Mnohé tato země vzrušuje, ale pokud bych se tam měla podívat tak spíš na sever. :)