Opravdu na sebe můžu být víc než pyšná. Ráno mě Dočekalová překvapila milou zprávou a to se pak se mnou vleklo až do ZSV, kde jsem předvedla opravdu dokonalý hysterický záchvat kvůli zbytečnosti. Zpětně bych si nalískala. Celý třída si o mě nepochybně šeptala vtipné věci, ale já vám řeknu, že se mi ulevilo a zbytek dne jsem byla docela v pohodě.
O volné hodině jem foukala na Janičku a Radima bubliny a oni je praskali. Potom mě čekal seminář ZSV, ze kterého jsem měla trochu respekt, ale Kollár si mě moc nevšímal. Nicméně pátravé pohledy - kdybych zase náhodou začala vyvádět - jsem zaznamenala.
Tam jsem objevila super věc. Když na mě přicházela malátnost a obvyklá žaludeční nervozita, začala jsem skládat jeřáby. Za hodinu jsem jich udělala něco kolem patnácti.
V DELFech jsme dělali poslechy a já jsem zjistila, že nic neumím. Možná to bylo tím, že jsem se nedokázala soustředit.
Odpoledne se táhlo (a ještě potáhne skrz večer) ve znamení češtiny. Na 80% umím realismus (většinu autorů jsem četla nebo viděla film), mám docela respekt z Májovců a spol. Čeká mě projít ještě venkovskou prózu, kde si sice pamatuju autory, ale jejich díla se mi motají do jednoho velkého chumlu. Potom tady je ještě drama, ale to je v pohodě, protože to je výcuc dramatiků, které jsem se už učila v minulých otázkách. Doufám, že budu mít zítra šťasnou ruku a vytáhnu si realismus nebo to drama. :)
U učení skládám jeřáby a co jsem počítala je jich přes deset. Jelikož nepočítám s tím, že půjdu před půlnocí spát, počet nepochybně poroste.
Fotka: Není to žádný výkvět kvality, ale co se dá dělat. To, co se mi dnes dělo, to dokonale vystihuje.