Červenec 2011

31. července - Vzory na pomeranči

31. července 2011 v 22:03 | Alexandra Gryffin- Fox |  Projekt 365
"Zatanči, jako se okolo ohně tančí, zatanči, jako na moři loď. Zatanči, jako to slunce mezi pomeranči, zatanči a pak ke mě pojď."

Nekolikanásobná hysterie. Obeslala jsem všechny své případné kandidáty na vhodnou rodinu. Zatím se mi ozvala jenom paní ze Švýcarska (do té doby než nastoupilo Finsko - mí největší kandidáti) a potvrdila svůj obrovský zájem, který přede mnou celých devět dní skrývala. Požádala mě o telefonický rozhovor, ale jelikož můj mobil o ničem takovém nechtěl slyšet (kompletně vybitý), odložilo se to nazítřek vers 17 h.
Mně je z toho špatně, abych byla upřímná. Ale hlavní záchvat jsem zvládla na jedničku. I Radim to přežil.
Zbytek dne nic moc zajímavého. Žehlení několika praček (Skládej to pořádně!) a pak válení se v posteli s Mágy z NU (zlepšování si nálady občasnými pohledy na Mrakoplaše na obálce), Buffy a HIMYM.
Odpoledne jsem fotila zeleného Krakena, které jsem našla v obýváku. Mimochodem, Filip má LEGO Starwars! Plus tři droidizny, kteří jsou fáááákt boží! Asi mají taky boží žlázu.
Začínám myslet ve směsici angličtiny, francouzštiny a češtiny. Umět další jazyk, tak se proklínám. A proto půjdu spát.
Třeba se mi bude zdát něco hezkého. Že se za noc naučím tak dobře francouzsky, že budu rozumět v telefonu úplně všechno a neudělám ze sebe úplného kreténa, který neví, jaký je rozdíl mezi "end a and".

K fotce: Krom úděsného odstínu (překvapivě optimistického, hmm?) zdí v mém pokoji jsou na této fotce dvě zajímavé věci. Krajky tvořené neuvěřitelně nevkusným lustrem (který jde pryč, jakmile najdu něco lepšího) a obrázek koně Táš Táš, který jsem dostala v roce 1998 od nějakého kreslíře v čajovně v Lounech.


30. července - Kapradí lásky a jiné

30. července 2011 v 22:51 | Alexandra Gryffin- Fox |  Projekt 365
Celý den vě mě bublá jenom jeden pocit. Asi mi brzo praskne hlava. Chtělo by to trochu změnit ovzduší.
Včera jsem si tak nějak myslela, že jsem konečně našla rodinu. Dnešní zchlazení? Ještě jsme se nerozhodli, ale jste velmi silný a dobrý kandidát. Hmmm...
Tak jsem sebrala svůj veškerý optimismus a snažila se dát najevo, jak jsem skvělá (jsem ;)). Bohové, já už chci mít tohle hledání za sebou. Asi by mě to tak neštvalo, kdyby to nebyli Fini.
Zmínila jsem se o tom, že jsem si do výběru dala i Finsko? Hihi? Trochu úlet, stejně jako moje růžové boty.
Jestli to ještě chvíli bude takhle pokračovat, asi se zblázním. Já už chci mít něco jistého. Nebaví mě jenom tak sedět a čekat až se někdo rozhodne.
Všechno ostatní je taky rozbité. Radim je nějaký divný a já nevím, jestli to náhodou není mnou.
A objevila jsem Bang online; naneštěstí pro vás to znamená tři články věnované na tohle téma - pravidla a jiné. Dva už jsou napsané (ale no tak, trochu nadšení, fakt jsem si s tím dala práci. Dokonce jsem udělala screen shoty jednotlivých karet.), ale to nejhorší mě teprve čeká. Je to hnus snažit se obsáhnout všechny "vědomosti světa" a podat to tak, aby to bylo jasné i tomu největšímu primitivovi. Nikdo si ty poslední dvě slova neberte osobně.
Udělala jsem pěkný pokrok v Nevídaných akademicích od Pratchetta. Přečetla jsem přesně polovinu stránek, co jsem měla doteď. Jo a bavím se svědomitě. Pasáže o botách a pravdě se lží mi aspoň dokázaly zvednout náladu. Stejně jako vtipy na Bagrovi.
Jo, musím ještě nakrmit rybičky...
Což mi připomíná, že kočka po včerejší romantické noci (opět zabrala většinu mého lože) spí s Kraken - druhy k sobě.
Jinak nic zvláštního.
Teď tu například sedím jako největší zoufalec, koukám se na poházené svící brouky na mojem koberci a přemýšlím, jestli mám ještě myslet nebo to radši zabalit a jít spát. Ne, moment. Ještě se chci jít umýt, ale jak to vypadá, někdo se rozhodl mi prodloužit čekání tím, že si dá teplou vanu. Nice.

Ps. Livien, vítej zpět. Četla jsem tvoje články, ale tak nějak nejsem dostatečně při smyslech, abych mohla napsat smysluplný neavantgardní a nonsurrealistický komentář.
Vážně to balím. Bangself!

K fotce: Mé kapradí, které jsem hrdinně zachránila před kontejnerem. Jestli chete vědět, proč "lásky", podívejte se na Jak ztratit kluka vdeseti dnech.


27. července - Opět kočka

27. července 2011 v 22:59 | Alexandra Gryffin- Fox |  Projekt 365
Dneska nic. Uklízení těch pár bordelních věcí, poslouchání hádky mezi "dospělou částí" rodiny (děda, babička, matka, teta - kvůli oknům), sledování Buffy a podvečerní návštěva Radima (s čokoládou - ani mi neřekl, proč :D). Společně jsme se zasmáli mým vlasům (v předklonu jsem vypadala jako netopýr) a já mu naoplátku ukázala brouky, kvůli kterým byl Filip ochotný desetkrát říct Karolíně, že je škeble.
Odpoledne matka překopala skalku na zahradě - asi pozůstatek hádky. Vytrhala z ní šutry a připepřila ji trochou hlíny. Aby Kodýsek měl kde umisťovat svoje sazeničky.
K večeru jsem byla překecána k tomu, abych si stáhla Bang bang a povedl se mi tam (při první hře za dlouho dobu) pěkný trapas. Vzhledem k nečitelnosti karet, celkové dezorientaci v tlačítkách a vůbec celkově, jsem sama na sebe dala vězení. Se spoluhráči to seklo a po chvílce s tím sekli doslova, takže hra skončila po dvou kolech.
Jo smějte, uznávám, že tohle vtipné je. :D
Později, krom čistění zubů a lovící kočce, nic. Krom malého úletu, že mám růžové boty. Ale o tom zas někdy jindy. :-P

K fotce: Většinu mého dne teď zaplňuje - zaplňovala - tato kočka. Její zákonitá panička se konečně vrátila z týdenní dovolené a mě odpadlo hlídání, krmení - celková péče. Na jeden den. ;)
Je to pěkná mrška, krom toho, že mi loví vlasy, se dokonce snaží sežrat všechny svítící brouky, které jsem ukazovala Radimovi, a nehorázně provokuje Kodeše. Když jí zažene do kouta, strašně prská a škrábe. Typická kočka.

17, července - Stěhování a tak dále

17. července 2011 v 16:52 | Alexandra Gryffin- Fox |  Projekt 365
A je to tady zas. Včera jsem se stěhovala já a rybičky (do jiného, SVÉHO pokoje), a aby dnes nebyla nuda, naši se rozhodli vyměnit ložnici (pokoj, ve kterém jsem doteď spala já - nepochopíte) za pokoj skřetů; údajně je příliš teplý v létě a moc studený v zimě, tudíž chlapečkovi Filipkoví by to nevyhovovalo.
Rozložili jsme manželskou postel, odnesly jako-kráva-těžké skříňky, jejichž minulost zasahuje údajně i do Radimovi rodiny, a nastěhovali tam skřetí palandu. Konečně byly sundány úděsné záclony s volánem na konci, které byly dobré jen k jedinému - aby si z nich kočka udělala trhanou.
Předtím tady byl Michal a tak se promítaly fotky z Rakouska. Moje fotografická i filmovací dovednost trochu zazářila ve spojení s mým bratříčkem Filípkem. U videí s ním jsme se všichni nahlas zasmáli, jakého exota doma máme.
Zrovna teď se nic neděje a já sedím zavřená v šatně - jedno z mála míst, kde není vedro - a užívám si svých pět minut on-line. :D Vlastně ne, přišla jsem sem dát nabít baterku k foťáku a už jsem tady zůstala.

Edity: Ke článku Kočka lovící rybičky přibylo video, které ilustruje situaci, a jedna fotka z dnešního rána.

K fotce: Adéla zlobí Kodyho tím, že se mu pokouší vzít jeho sazeničku (sazenička proto, že ji pořád nacházíme "zasazenou" do skalky vedle meduňky, levandule nebo bazalky. :D)