Zpátky do první třídy

7. srpna 2012 v 13:24 | Alexandra Altaïrs Gryffin- Fox |  Zbytkové zboží
Tak jsem si přesně po třinácti letech znovu vyzkoušela, jaké to je být v první třídě. Tentokrát jsem tam byla jen jako nezúčastněný pozorovatel, který občas ukradl do tlapek foťák a zvěčňoval skřeta. Ale začneme od začátku.

Nestíhali jsme. Naše rodina je tím skoro specifická. Měli jsme tam přijít na devátou a skoro to vypadalo, že to nestihneme. Filip se vztekal, protože mu nechutnala kukuřičná kaše, Emma se nedokázala rozhodnout, co k snídani… Všude pohozené oblečení, všichni ve stresu. No znáte to. Když jsme konečně vlezli do auta, na chvíli jsme si oddychli. Jakési dobré rádio nás ale nenechalo v klidu.
Znáte tu písničku z pohádky Lotrando a Zubejda? Představte si ty záchvaty smíchu, když najednou z rádia ozvalo: "Umýt! Odvšivit! Učesat! Oblíct! Ráno půjde do školy! Tu nejlepší školu mu dáme!" Vzniklo všeobecné veselí, Filip máchal pařátama na všechny strany a hrozně se vztekal, když jsme se snažili zkontrolovat stav jeho vší. :D Přitom je nově ostříhaný na dva milimetry. :D
Ve škole se poněkud uklidnil, chvilku jsme postáli u šaten v hloučku rodičů a jejich dítek a pak nás Filipsova třídní odnavigovala do třídy v prvním patře.
Na Filípkovi byl vidět strach, rozhodně mu nebylo do smíchu. Když jej matice vyzvala, aby si šel sám sednout do třídy, odmítal se odpojit a držel se jí dost napevno. Nakonec se však pustil a s dosti vyděšeným výrazem vešel do třídy.
Za chvíli jsme i my, rodiče a rodinní příslušníci, mohli vstoupit třídy za neposlušnými dítky. Filipovi trochu otrnulo, sednul si s nějakým kamarádem ze školky a společně tam vedli nějaký rozhovor. Většina lidí se přesunula dozadu a všichni napjatě očekávali zahájení.
O to se postarala třídní učitelka, jméno jsem bohužel přeslechla. Všechny srdečně přivítala a hned vlítla na organizační věci. Po ní mluvila vrchní vychovatelka školní družiny a zástupkyně prvního stupně. To už děcka začala být poněkud roztržitá a celou dobu tam panoval docela slušný hluk. Tak to do svých rukou opět převzala paní učitelka. Přivítala se s dětmi a pak si je jednoho po druhém k sobě volala, aby jim mohla předat žlutý papír se školní aktovkou s nápisem "Vítej ve škole!". Když šel Filip, házel takového šklebíka, že jsem měla co dělat, abych se tam nezačala smát. Učitelka dětem doporučila, aby se na svůj papír podepsaly, pokud to umí, a ať si vybarvují věci, které v té aktovce poznají. Tím končil její part a slovo si opět vzala nějaká družinářka.
Moc jsem neposlouchala, byly to většinou jen organizační věci ohledně družiny a celé školní docházky. Půjčila jsem si foťák a šla jsem jen tak mezi řečí vyfotit Filipa, jak dělá blbosti s kamarádem. Vznikly z toho dvě pěkné držtičky, na nichž vypadá jako tělesně i duševně postižený. Já jsem po tom dostala za uši, že to ode mě nebylo správné jít si fotit Filipa, když se mluvilo o tak důležitých věcech. Hmmm… Trochu mě to zarazilo. Jediné, čím bych mohla rušit je zvuk foťáku, který přes to brebentění všech maminek a tatínků ani nešlo slyšet- to víte, všechny to strašně zajímalo. Ale hlavně, že JÁ jsem ten největší rušivý element.
Když konečně skončilo to velké představení, všichni odešli. Jen my a ještě rodina Filipova kamaráda zůstala. Emma s Filipovým kamarádem stála u nějakého atlasu, matinky brebentily a já se střídavě přesouvala od lavice k lavice a zkoumala všechno kolo sebe. Zrovna když jsem stála u Filipovy lavice, skříťák přišel a začal na mě šermovat růžovou želvičkou, která má sloužit jako guma, až jí amputoval hlavičku. Tak jsem mu hned navrhla, aby dal té želvě na hlavu helmu z Lega rytířů a udělal si z ní bezhlavou rytíř-želvu. :D
Odcházeli jsme až po té, co nás přišla "vyhnat" třídní učitelka. Chvilku tam s ní ještě klábosili, ale brzo se zvedli kotvy a odcházeli jsme. Matizna chtěla ještě zařídit obědy, ale kvůli dlouhé řady se na to vykašlala a jeli jsme do cukrárny!
Mňam, v cukrárně jsem nebyla už hrozně dlouho. Dávala jsem si indiánka a třený rohlíček z tmavého těsta. Ostatní měli větrníky a pak ještě zmrzlinu, kterou jsem s díky odmítla. Zmrzlá jsem byla až dost.
Tím v podstatě končil den prvňáčka a i můj den. Přišli jsme docela brzo, tak jsem rozepsala jeden (tento) článek a zmenšila fotky, které jsme pořídili. Taky jsem si byla zařizovat brigádu a pořídila jsem si bezvadný fialový šátek, úplně fajné sáčko a kostkovanou sukni. Takových dnů by to chtělo víc! :)
A co odpověděl Filip na otázku, jak se mu líbí ve škole?

"S tebou se nebavím!"

K 2. září 2010.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fantaghira Fantaghira | Web | 2. září 2010 v 19:35 | Reagovat

Taky bych chtěla znova zažít první školní den. Ten svůj už si moc nepamatuju. Jenom to, že vedle mě seděla holka se stejným jménem. A pak si pamatuju naší učitelku - ta nejde zapomenout, to byla hrozná...ehm...babizna. Ještě teď si třeba živě pamatuju, jak jsem od ní ve druhé třídě dostala třídní důtku za to, že jsem tam neměla ručník... No, tak snad má Filip lepší učitelku :) (i když to asi každá je lepší :D)

2 Petr Petr | 3. září 2010 v 2:31 | Reagovat

[1]:Tak to jsem rád, že podobná "krize" nebyla jen u nás. :) Naše paní profesorka nás totiž řezala pravítkem přes prsty a jednou seřezala spolužáka i na holou. Škola jako za Rakouska-Uherska...

3 Lenka Lenka | E-mail | Web | 27. ledna 2013 v 16:13 | Reagovat

Nejraději bych prožila pár let zpátky s tím, co vím a co si pamatuji teď :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama