Legální člen akademické půdy v začátcích

26. září 2012 v 11:20 | Alexandra Gryffin- Fox |  Skorokaždodeníček
Na svojí nové škole se bavím. Rychle jsem se zorientovala v místním informačním systému (ó bohové, díky za ajťáka ve druháku) a až na malé zádrhely, kvůli kterým netuším, kdy a nebo kam mám přijít na konzultační hodiny jednotlivých... docentů, magistrů, doktorů a profesorů, nebo stále nevlastním ISIC, jde život tak, jak by měl jít. Od přednášky k semináři a zas zpět.

Moje první "hodina" byla vtipná. Úvod do slavistiky. Vcelku jsem držela krok, i když napsat některé názvy lingvistických "biblí" v němčině nebo dokonce v ruštině (doporučení dne: naučte se azbuku a pokud možno i rusky a německy) zanechalo mou duši rozpolcenou na dvě úhledné hromádky - jedna vytrvale psala, co jí tyrkysová fixa dovolila, druhá se hroutila nad situací. Díkybohům, že jsem holka, a zvládala jsem obě věci naráz, aniž by jedna ovlivňovala druhou.
Daleko více mě zaujal Úvod do vyprávění. V učebně asi pro 90 lidí se shromáždilo kolem 120 a my na konci řady, ubožatka nebohá, jsme si museli posedat na zem a pokusit se zapisovat si věci v nepříjemné poloze. Zrovna v ten den jsem si vzala bokové kalhoty a sednout si tak, aby studenty za mnou nepohoršovala moje obnažená zadní část a přitom jsem neprochladla na ledviny, byl nadlidský úkol. Skoro bych si za to udělila nobelovku.
Jestli by ale někdo měl získat nějakou cenu, tak je to Mgr. učitel ze staroslověnštiny. Již první hodinu nás upozornil, že nestíháme a proto budeme muset minimálně jednu kapitolu nastudovat sami. Což o to, že z času dvě hodiny a kousek odučil ani ne polovinu a poslal nás domů. Mně to vůbec nevadí, že se samovzdělám. Kdyby jen ten seznam doporučené literatury nebyl na pět A4 a z toho jeden úsek napsaný azbukou. Přísahám, že jestli ještě chvilku budou všichni otravovat s azbukou, tak se jí naučím (pravděpodobně sledováním Vlka a zajíce) a budu jim do textů odpovídat jenom v ní. Což mi připomíná akční úkol na příští týden: naučit se cyrilici. Pokládám to za celkem vtipný úkol a proto jsem s tím začala hned po hodině, kdy jsem měla čas. Pamatuju si prvních pět písmen a to i tak, že je obstojně nakreslím/napíšu. Jupí, to jsem vždycky chtěla, umět cyrilici.
Za chvíli se musím zdekovat, protože další přednáška do Úvodu vyprávění brzo začne. S radostí poškádlím místního vrátného, který se pokaždé hrozně diví, že ještě nemám ISIC, pokusím se odchytit místo na sezení a pak se nechám unášet sladkými vědomostmi a jmény, které rozhodně neuslyším naposled.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Rabe Rabe | Web | 27. září 2012 v 10:54 | Reagovat

hlavně že jsi na škole ráda, mě zase píšou kamarádky že je na vejšce hrozně a že se chtěj vrátit na střední, ta cyrilice zní dobře ;-)

2 Fantaghira Fantaghira | Web | 3. října 2012 v 21:38 | Reagovat

Jo, u nás sedí půlka lidí jenom na anglické fonetice, jinak se vždycky vejdeme. Ale za to si můžou sami, protože tam jsme spojení s pajdou. Ale oni tam stejně někteří brzo přestanou chodit a pak bude místa dost :)

3 Alexandra Gryffin- Fox Alexandra Gryffin- Fox | Web | 5. října 2012 v 21:45 | Reagovat

[1]: Docela jo. :) Studuju něco, co je pro mě (zatím) zajímavé.

[2]: Nám už to odpadá, takže nemusím chodit o tolik dřív, abych si sedla normálně do lavice a nemusela trápit ledviny studenou podlahou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama