Prsa mojí šéfové a jiné pohádky

29. května 2013 v 11:09 | Alexandra Gryffin- Fox |  Skorokaždodeníček
Opět mám něco pro pobavení. Včera jsem byla na Kraví hoře na brigádě a celkem nečekaně jsem skončila s naší provozní, která je, jak bych to řekla, velmi zajímavá osobnost. Na směnách s ní má buď špatnou náladu nebo mi opakuje, že se mám na svět dívat z té lepší stránky, mám víc odpočívat a víc se koncentrovat.


Občas je to na houby. Při volbě prezidenta do mě hodiny hustila, proč je dobré míti Zemana, a skládala mi k nohám oslavné ódy na komunismus. Prý za nich byly jistoty nebo co. Několikrát přede mnou obhajovala čtení bulváru (vážně?) nebo podobných zábavných plátků. Po celou dobu radši mlčím, protože bych se začala velmi nepříjemně hádat a to by neskončilo dobře. Na šéfovou se nekřičí, ať se vzpamatuje, nebo ať si dá pár facek a pak mluví.
Včera mě ale čekalo překvapení. Poté, co mi nabídla celkem sedmkrát koláče z kynutého těsta (já ještě v křečích z rána ze slavistiky, kterou jsem dala :)) a já jí pokaždé řekla, že kynuté těsto nejím, protože se mi po něm dělá špatně, začala s tím, že jí hrozeně vadí, že má velká prsa, protože jí na ně při jídle padají drobky.
To je přesně ta chvíle, kdy v pudu sebezáchovy strkáte prsty do uší a zpíváte si "lalalala", protože poslední věc, o které chcete vést nenucenou konverzaci, jsou airbagy vaší nadřízené. Jak se později ukázalo, měla jsem to udělat. Následujících deset minut, nejdelší v mém životě, mluvila o tom, jak je to vůbec hrozné. A že za poslední dva roky vyměnila tři velikosti, díky čemuž si nemůže koupit nějakou kvalitní podprsenku za dva tisíce a musí se spokojit s obyčejnou. Že po porodu měla takové malé (ukázala na mě) a teď znovu pučí. Měla jsem chuť poznamenat něco v tom smyslu, že by si je neměla tolik hnojit, ale radši jsem mlčela.
Btw, začínají se mi horšit sny. Nedávno jsem měla jeden, ze kterého jsem si odnesla opravdu nepříjemný pocit (jako když víte, že vás za pár minut rozřeže psychouš motorovou pilou), dneska mě vzbudil kocour, který vypadl z okna a já jsem si myslela, že umřel. Tenhle typ snů mě nebaví a žádám, aby odešly. Ihned.
A pro ty, kdo nesledují Srdce blogu, je tam zajímavý článek sestavený ze printsreenů pracovních ploch blogerů. Najdete tam i mojí plošku se štíry krabičkačiky. :-P Plus jsem se nezmínila, že byla moje ikonka AK zařazena do čtvrtého výběru. :)

Obrázek: Temnářka mě nakazila vytvářením postav. A ty šaty? Ty chci. :D


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Monnie Monnie | Web | 29. května 2013 v 13:37 | Reagovat

Chudáku,nezávidím ti.Moje ségra měla něco podobného akorát na tý brigádě jí cpala pořád aby nebyla demokracie a pořád jí povídala o politice .. :)

2 Fantaghira Fantaghira | Web | 29. května 2013 v 20:46 | Reagovat

Gratuluju ke slavistice! Já dneska dala úvod do čj (a to jsem si vytáhla to, co jsem ani trochu nechtěla).
Šéfová zní přesně jako ten typ, o kterých bývají vtipný historky, ale zažít to na vlastní kůži musí být dobrý děs :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama