Komentáře

1 lovitka lovitka | Web | 5. června 2013 v 22:39 | Reagovat

Jako servírka - tleskám tomuto článku!
Prošla jsem jak luxusní turistickou restaurací tak ušmudlaným kebabem a podobní lidé jsou bohužel na denním pořádku všude.
Momentálně mám jako bonus k práci ještě uklízení toalet po celém dni, to je pak další level...

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. června 2013 v 23:58 | Reagovat

Je vidět, že lidé, které popisuješ, nejsou zkušení kavárenští povaleči. My, kteří si chození do kavárny vychutnáváme, si návštěvu užíváme, na servírku se usmíváme a prohodíme s ní pár vřelých slov, takže si nás pamatuje, i když do kavárny chodíme jednou za tři týdny max. Jasně, že i my se občas chováme jako idioti - ukaž mi někoho, kdo je proti tomu imunní. Ale stane-li se to, poznáme to a stydíme se za to.

Kdeže se nachází zmíněná kavárna? Že bych si zašel na jednu likérovou špičku s nesnesitelně zakřiveným vrcholem... :-)

3 dredla dredla | 6. června 2013 v 14:30 | Reagovat

Přesně!!!
Mám úplně do slova stejný názor!!!
A pak si ještě na korunu počkají! :-!

4 David David | E-mail | Web | 7. června 2013 v 23:35 | Reagovat

Věřím, že jsi poctivá vše děláš jak máš atd., ale ruku na srdce: Kolikrát je obsluha v kavárně mimo náladu (naštvaná, všechno ji trvá (totální neschopnost, flákání) i při poloprázdné kavárně, neusměje se atd. atd. atd.
Jak říkám, pěkně věřím, že tyto parametry nesplňuješ. A věřím i tomu, že ne vždy jsou zákazníci přívětiví. Ale když už ty zákazníky takto sjíždíš (neříkám, že neoprávněně), mohla bys promluvit do duše i svým nepoctivým kolegů, i když to kolegové nejsou (např. konkurence), aby to bylo fér.
Toť vše. Já si nejraději dávám latté. A vím o tom, že s těmi názvy je to celkem vtipné... :-D

5 Alexandra Gryffin- Fox Alexandra Gryffin- Fox | Web | 8. června 2013 v 22:25 | Reagovat

[1]: Je škoda, že špatnou náladu cizího člověka občas odnese někdo úplně cizí, který do toho ani nevidí.

[2]: Naštěstí i takoví lidé k nám chodí. :) Je potom radost s někým takovým promluvit, protože se na vás usmívá, prohodí pár slov o tom, jak se máte, a dokáže pochopit, když při velkém návalu dostane kávu o něco později.

[4]: Tento vzkaz byl určen pouze specifickým zákazníkům ne návštěvníkům. Proto o nich nemluvím. Nemá to totiž být nějaký shrnující článek o tom, jak to jde v kavárně, ale o tom, jací jsou zákazníci. ;)
O kvalitách obsluhy by se dalo napsat mnoho, ale to nenáleží mně, aby to komentovala. Aspoň ne zatím. Co se týče mě, taky nejsem vrchol dokonalosti. Moje mléčná pěna má občas bublinky, nejsem dostatečně rychlá a někdy se mi třepou ruce, když musím brát do obou rukou dvě lattéčka ve vratkých sklenicích, ale aspoň se usmívám a omluvím se za sebemenší zdržení. To se ale dá pochopit, protože jsem začala v prosinci minulý rok a od té doby mám vždy jen několik hodin odpoledne. Je rozdíl, když je na place člověk s pětiletou praxí a prakticky úplný nováček, co se všechno učil za běhu a největších návalech. :)

6 Kolemjdoucí Kolemjdoucí | 13. června 2013 v 3:20 | Reagovat

Obávám se, že projít tímto je úděl každého studenta FF(Teda usuzuji fakultu podle slavistiky, která na FSS není). Otázkami a smyslem jsi uhodila jako vždy na hřebíček. Sociální status obsluhy v kavárně je opravdu nízký. O materiálním blahobytu se z part-time platu nedá mluvit. Moc máš tak maximálně, pokud by jsi chtěla někoho otrávit ;) :D, ale to by prošlo tak maximálně jednou. Co se týče prestiže, tak to bude tak mírný nadprůměr, to protože jak říkáš - i kdyby tuto práci mohl dělat někdo jen s učňákem, tak tomu tak většinou není(jak vyplývá z tvé ironie). Většinou v kavárně potkávám jen pohledné mladé vysokoškoláky, protože na brigádě platí o trošku víc, než se platí normálně brigádníkům. Jak si vlastně chceš vydělávat až vystuduješ?

Z článku vyzařuje tvoje odvaha a samostatnost. V kontextu to vždy vyzní, že tvé studium je vykoupeno hodinami otravné práce - učením a vyděláváním. Snad ti to vydrží a k něčemu bude. :)

7 shariony shariony | E-mail | Web | 18. června 2013 v 18:12 | Reagovat

Jednou v čajovně se mi opravdu stalo, že na nás zapomněli :-) Ale rozhodně bychom mu to nezazlívali, protože jsme si stejně přišli pokecat. Jako výraz omluvy nám dal moc moc dobré sušenky, takže na tu čajovnu vzpomínám doteď s láskou. Jen škoda, že se tam změnil majitel a obsluha..
Tak hodně pevný nervy!

8 Michelle Michelle | Web | 25. června 2013 v 14:14 | Reagovat

loni jsem čekala na slečnu servírku tři čtvrtě hodiny, než si vůbec všimla, že jsme přišli. a to rozhodně neměla zdaleka takový fofr, jako v té kavárně obvykle bývá. ale stejně jsem neměla žaludek na to, abych jí řekla víc než objednávku. ale od té doby tam chodím, jenom když jsou tam milejší slečny. a poslední dobou mám pocit, že už tam ani nepracuje.
ovšem chování, které popisuješ dost nechápu. vždyť i servírky jsou lidi a práce to rozhodně není snadná. ale to jsou úskalí práce s lidmi. prostě musíme počítat s tím, že ne všichni jsou milí a chápaví a pokud nechceme přijít o práci, musíme to překousnout... ale smekám, že to zvládáš všechno s úsměvem :)

9 Gipsík Gipsík | 25. června 2013 v 21:49 | Reagovat

Teda, musím říct, že jsem se u tohoto článku nejen pobavila krásně zvolenými obraty, ale zároveň rozesmutnila and současnou situací, u které jsem i tak tušila, že je špatná. K tomu jsem došla ve chvíli, kdy jsem si v bufetu cosi kupovala slovy ,,dobrý den, mohla bych vás porosit o támhleto (něco)?". A ještě jsem se mile usmívala (tedy doufám mile). Kamarádka, která stála vedle, se naprosto pro mně nepochopitelně zeptala: ,,jé, ty to říkáš tak slušně... Proč? dyť by stačilo říct jen co chceš"... Z toho a tisíce dalších důvodů se snažím jednat mile jak s lidmi, co ěnkde něco prodávají, tak s lidmi, kteér denně potkávám, až po mnohdy protivné baby za okénkem, když jsem si jezdívala kupovat kupony do tramvajenky... I když se ony tvářily mnohdy nepříjemně, doufala jsem, že jim třeba alespoň zpříjemním život já, když už musely trčet za okýnkem v zatuchlém tmavém kamrlíku. A musím říct, že při mé několikáté usměvavé návštěvě jedné a té samé prodávající si díky tramvajence višmla, že mám zrovna svátek a popřála mi. To pro mě bylo úžasně hřející a nikdy asi na to nezapomenu :)

10 m. m. | E-mail | Web | 25. června 2013 v 23:30 | Reagovat

Já jsem v kavárně dělala taky (a hodně) a musím říct, že ačkoli mám taky leccos k vytčení zákazníkům (kopat do hlavy je někdy málo), když si někdo řekne o presso, tak má dostat to nejmenší silný presso, co jde (tedy hned po ristrettu) a ne naředěnou brečku á la lungo. Lidi, co si dávaj presso, chtěj většinou silný malý kafe.

Stejně tak když si někdo dá latté, tak mu dávám to do sklenice a basta. Pokud vaše kavárna nabízí něco, co se jmenuje Caffe latte (sama jsem se dozvěděla relativně nedávno, že se něco takovýho vyskytuje), tak bych si s tím člověkem vždycky blbuvzdorně ujasnila, co doopravdy myslí. Je to pruda, ale stížnosti holt směřovat na blba, co vymyslel to stejný jméno. Rozhodně se tím vyhneš nejasnostem při donešení nápoje.

Lidi zkoušej, já osobně nikdy nevyměnila ani nevrátila peníze za nic, s čím by něco vyloženě nebylo. Když si stěžovali na zkyslý mlíko v čokoládě, jasan, mea culpa. Ale když to někdo chtěl vrátit, že je to moc silný a že je to humus, absolutně nasrat. Naředim, fajn, když chcete, ale nenechám se z toho obviňovat a rozhodně si nebudu sypat popel na hlavu, neboť to je čistě věc vkusu. Pět lidí mi řekne, že je to hrozně silný, že se to nedá chlastat, pět lidí pochválí, že je to silný, že tak to má bejt :-D Kdyby mi někdo přišel vrátit nějakej zákusek, napůl rozjedenej nebo sežranej, že mu to nechutnalo a že chce něco jinýho, tak ať si to zaplatí. Stejně tak když si ženská u stolu rozlila kafe a chtěla po mně (arogantním tónem) zadarmo druhý. Normálně jsem jí ho naúčtovala, vždyť moje vina to nebyla.

Já se vždycky snažila všem vyjít co nejvíc vstříc, ale jak si se mnou někdo přišel vytírat prdel, tak jsem si ji mileráda vytřela s ním. Prodavačky nebo servírky nejsou žádnej póvl a maj zatraceně tvrdej chleba. Zaslouží si respekt. Pokud se samozřejmě netvářej jak prdel a neprodaj ti s klidem totálně oschlej hnusnej salát, ze kterýho to táhne na sto honů prošlostí.

11 Alue Alue | E-mail | Web | 19. srpna 2013 v 9:43 | Reagovat

No, já když sedím v prázdné cukrárně a půl hodiny kolem mě chodí nafoukaný pan obsluha, aniž by si všiml, tak jsem taky děsně nadšená... a už v životě nepřijdu :)

12 Janička Janička | E-mail | Web | 24. května 2016 v 15:50 | Reagovat

Štve mě, když mi vychladne kafe a já se ani nenapiju. Dobré je, že existuje tenhle portál :D http://kdomesere.eu/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.