O fonologii a příživnících

8. června 2013 v 22:08 | Alexandra Gryffin- Fox |  Skorokaždodeníček
Musím se pochlubit něčím, za co jsem ani nečekala uznání v podobě zeleného políčka v ISu. Mluvím o přijetí domácího úkolu z Kapitol fonologie češtiny. Na to, jak moc jsem se tím trápila (jsem si jistá, že jsem si několik slov vymyslela :D) a co jsem ve výsledku posílala, je to docela zázrak. Markétka se smilovala. :D

Abychom dostali zápočet (respektive kolokvium) jsme měli doplnit tabulku o slova, ve kterých se nacházely různé jevy. Metateze (přesmyk), epenteze (vkládání hlásek), sekundární vokalizace (vokalizování jerů, jenže ouha, jery už byly dávno zrušené!), elize (zjednodušování nebo jak se to říká česky, věděli jste, že původně nebyla selka, ale sedlka? (máme přece sedláka), slabikotvorné l a pak ještě něco s ř, ale u toho jsem nevěděla, jak se to myslí. V pozicích #LC, CLC a CL#. Předpokládala jsem, že společně s dalšími lidmi, kteří zoufale brečeli o pomoc v na facebookových stránkách, že tomu absolutně nerozumí, se domluvíme, zajdeme do knihovny a zapracujeme na tom.
Tak jsem týden před termínem napsala, že dneska jdu do knihovny a očekávala jsem bouřlivé reakce lidí, že se připojí neb pár příspěvků nade mnou hned několik lidí ohlásilo, že dneska by to šlo, a každý se tvářil, že by se strašně rád podílel na vyřešení.
Všichni se ozvali jako obvykle. (= ironie) Nakonec to dopadlo tak, že jsem se vztekla, přečetla si doporučenou literaturu, vytáhla uvedená slova, za pomocí kamaráda ó velikého nekromanta jsem prošmějdila pravidla online a poslala učitelce asi zpola vyplněnou tabulku se slovy, co se mi podařilo najít. Ani jsem se nenamáhala něco sdílet, protože mě navýsost naštvalo, že se na to každý vykašlal a místo toho čekal, že to potom nějaká husa nasdílí na zeď. Vsadím se, že 3/4 z nich by se ani nenamáhala to nějak přeupravit.
To mě na VŠ štve nejvíc. Jsou tam lidi flákači. Lidi, vezmeme třeba ty z fonologie, kteří se ani neobtěžují chodit na přednášky (proč si to zapisují jako béčkový předmět, když nemají chuť věnovat ani ten čas a chodit tam) a potom píšou vzkazy každému, kdo by jen mohl mít něco užitečného. Nevadí mi sdílet pár hodin s někým, kdo z nějakých důvodů nepřišel (občas není na škodu si pomoct), ale mám výhrady k těm, co se po celý semestr neukážou a pak dělají psí oči. Když můžu na přednášky chodit já, která měla ráno na osm, od dvou do půl sedmé práci, od sedmi fonologii a pak musela ještě letět na úklid, proč by nemohli ostatní. Přitom to bylo zajímavé a ještě v podání Zikové... Dokázala o tom povídat s přehledem bez složitých kliček, s jakými se setkávám v Teorii literatury, s množství příkladů a názorných ukázek. Jeden to nechápe. Není divu, že filda je místo, o kterém si každý myslí, že je prolezlé povaleči a částečnými hlupáky, kteří se nedostali na prestižnější obory.
Ale, dost bylo hysterie, já to mám oni ne. Radši se s vámi podělím o vtipnosti dne. Pro začátek bydlíme v prvním patře a pod námi je (problémový) bar, který si otevřel zahrádku přímo pod našimi okny. Když rozevřou slunečníky, je to asi metr pod naším parapetem. Jednou jsme větrali spodním oknem - kočka se jako obvykle procházela po parapetu - a najednou Radim slyší nějakých žuch. Suriho nenapadlo nic jiného než se pokusit o útěk a skočil na slunečník.
Přilítla jsem k oknu, kočka na mě sůvila a zřejmě jí nepřipadlo moc cool, že se pod ní plachta hýbe. Letěla jsem pro boty, seběhla dolů a než jsem tam stihla dojít, někdo došel pro majitele a lákali Suriho dolů. Teprve až mě se podařilo tu malou příšeru sundat. Asi šestkrát jsem se omluvila, děkovala bohům, že slunečník nebyl natržený zvířecím pařátem a utíkala jsem zase nahoru. Suri si nahoře spokojeně olízal packu a během několika vteřin šmejdil okolo okna.
A jestli mě něc mrzí? To, že nemám žádnou fotku. :(

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lyra Lyra | Web | 9. června 2013 v 0:32 | Reagovat

Tak předně - gratuluji k úspěšnému zakončení předmětu :-)
S příživníky je to těžké, sama jsem se již s podobnými existencemi nejednou setkala a nakonec jsem se rozhodla to řešit podobně jako ty. Když po mně někdo něco chce, důkladně jeho požadavek zvážím a pokud dojdu k závěru, že má pro něj opravdický důvod (a není to jenom z jeho lenosti), tak mu mileráda pomůžu. V opačném případě má ovšem smůlu a klidně mi může nadávat, jak jsem strašlivě zlá, to je mi jedno :-D Blbce nikomu dělat nebudu.
Zdá se, že se se svou kočičí příšerkou vůbec nenudíš. Je škoda, že k tvé historce neexistuje obrazová dokumentace, ale i tak jsem se při jejím čtení pobavila, takže děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama